Kde je můj prostor? Když léto utichne a myšlenky se vrací jako bumerang.

Mezi napadeným listím a spadenými kaštany brouzdají nohy a hlava utíká do oblak s otázkou, KDE JE MŮJ PROSTOR?

Září odneslo poslední zbytky prázdninových bezstarostí a podzim se začíná ohlašovat chladnými rány a večery, které volají po hrnku teplého čaje nebo kávy. Letní dobrodružství a volné dny skončily, povinnosti se rozběhly na plné obrátky a my se přirozeně začínáme více stahovat z venku dovnitř, nejen do tepla domova, ale často i sami do sebe.

S tímto podzimním zklidněním se otevírá nový prostor. Často je to prostor pro naše myšlenky a emoce. Po všech těch brigádách a dovolených možná právě teď zjišťujeme, že všechny ty věci, které jsme v létě odložili, nechali dřímat a pod nánosem zážitků je na chvíli uspali, jsou najednou zpět. Vrací se jako bumerang. Těžké myšlenky, nezodpovězené otázky nebo úzkosti, na které v červenci a srpnu prostě „nebyl čas“.

Co s nimi, když nás zase doženou, vrátí se zpátky? Možná tenhle návrat nemusí znamenat selhání, ale příležitost. Podzimní zpomalení je ideální čas znovu se zamyslet a začít na sobě pracovat. Znamená to hledat svůj vlastní prostor, jak fyzický, tak mentální.

Ptát se, kde se cítím líp, kde se cítím v bezpečí. Kde ten prostor je? Kde je můj prostor? Pro někoho to je roh v oblíbené kavárně se sluchátky na uších nebo oblíbená lavička v parku. Pro jiného bezpečí vlastního pokojíčku. A nebo to může být někde mezi (between). V prostředí, kde na ten bumerang myšlenek nemusíme být sami a kde nám někdo pomůže ho bezpečně chytit a zpracovat.

Podzimní tip: Dovol si tento týden vědomě vytvořit „prostor jen pro sebe“. Stačí 15 minut. Uvař si oblíbený horký nápoj, odlož telefon a jen tak buď. Zkus si zmapovat, jaké myšlenky k tobě přicházejí. Nesnaž se je hned vyřešit, jen si jich všimni.

Pokud zjistíš, že je ten bumerang letos na podzim příliš těžký, pamatuj, že hledat pomoc je krokem odvahy, nikoli slabosti. Dveře našeho centra (tvého prostoru mezi) jsou pro tebe otevřené.

Bc. Michaela Bolfová (Terénní pracovnice do škol)

Co dělám?

Jsem terénní pracovnice z Betweenu a spolu s Aničkou chodíme do školních tříd, abychom probíraly témata, která jsou důležitá a ve škole se na ně občas zapomíná. Snažím se o to, aby moje přítomnost ve škole byla hlavně o podpoře, otevřenosti a společném hledání cesty, jak může být v kolektivu lépe. Zároveň jsem také stále studentkou oboru Aplikované psychoterapie a i díky tomu bych chtěla do škol přinášet především lidskost a vytvářet bezpečné prostředí bez hodnocení.

Co mě baví a co mě vytáčí?

Zásadní je dobrá hudba v uších, stůl dobrého jídla a moji nejbližší, nejlíp v této kombinaci. Baví mě cestování, kultura, příroda i reality shows. Zaručeně mě vytáčí nespravedlnost, lež a neupřímnost. 

Jaké bylo moje teen období?

Moje dospívání bylo hodně o přátelství. Většinu volného času jsem trávila s partou kamarádů ze školy. Časy stanování, hraní karet na půdě, urbexu, víkendů na chatě. Byly to crazyy times, na které ráda vzpomínám, ale taky doba, kdy jsem postupně poznávala, co znamená opravdové přátelství a na koho se můžu doopravdy spolehnout.

Jaké je moje životní motto?

"Nejen dobře žít, ale také dobro konat."